Compek oslavil 30. narozeniny na Hrubé Skále

Třicáté narozeniny se neslaví každý rok. Pojďte se s námi podívat na odlehčené shrnutí dvou opravdu výživných dní na Hrubé Skále, které ukáží naší společnost možná v trochu netradičním světle. Na „COMPEK 30“ budeme dlouho vzpomínat, tak pojďte vzpomínat s námi!

Třicítka, kam se podíváš

Devátý a desátý červen byly ve znamení třicítky. Necelých 30 km od Jičínského sídla naší firmy a lehce přes 30 km od Liberce se nachází Zámecký hotel Hrubá Skála, který byl ve 30. letech 16. století přestaven z tehdejšího hradu na zámek. A aby toho nebylo málo, třicítka zřejmě úřadovala i v Praze. A teď nemyslíme počínání skupiny „Poslední generace“ a jejich „30 pro Prahu ⭕️“ , ale snad 30kilometrovou kolonu, která zdržela naše vzácné hosty na cestě za naší společnou oslavou. Ještě štěstí, že z rádia hrály hity jako „Bude mi třicet“ (Mňága a Žďorp)…

Přežili jsme kolony i exkurzi do české hudební tvorby a už se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Jistě Vás po naší masáži na sociálních sítích neminulo, že Compek oslavil 30 let. Úžasných 30 let, které utekly jako voda. A právě takovéto výročí je ideálním důvodem pro to, aby se člověk zase jednou zastavil, ohlédl a docenil vše, co se za tři desetiletí povedlo.

Bohatá historie Compeku a vztahy, které nerezaví

Ale jaké by to bylo ohlížení, kdyby na to byl člověk sám? Rozhodně jiné (a horší!), než bylo ten večer na Hrubé Skále. Základem byl samozřejmě tým (a my se nebojíme říci rodina – protože u nás to rozhodně není žádné cliché) Compeku, pozvání přijali (a velikou radost nám udělali) ale také zástupci našich partnerů, spolupracovníků, dlouholetých známých, sportovců či odborníků – manželé Roztočilovi, Matoulkovi, Klimešovi, …

V sále byla kromě smíchu slyšet i němčina s angličtinou a jsme opravdu vděční, že za námi zdaleka dorazili manželé Nadine a Volker Jauch (zástupci společnosti boso), nechyběli Viviane Nagel a Marcus Siepmann (CEO společnosti Cortex), Ariana Sevcenco (manažerka společnosti KERN) či trojnásobná paralympijská medailistka Šárka Pultar Musilová s manželem Petrem.

A pokud se člověk ohlédl až moc, viděl úžasné scenérie Hruboskalska, Trosek a Českého Ráje. Tady zkrátka nebylo kam uhnout, krása střídala nádheru. Sálem se rozléhala dobrá nálada, kdo se neznal, ten se poznal a postupně přijížděli také opozdilci, jejichž nervovou soustavu po výjezdu z Prahy a ucpané dálnici svlažilo až Prosecco jakožto welcome drink. Když byli všichni na svém místě, ujmul se mikrofonu milovník koní Filip (ano, opravdu, i když to tak není ; jinak též skorozeť našeho Míry Šika), který všechny hosty multijazyčně přivítal, nešetřil dobrým situačním humorem a pomohl s představením všech účastníků večera.

Následně předal slovo dvěma nejdůležitějším mužům Compeku, Petru Čermákovi a Vladimíru Šikovi, kteří nás provedli třicetiletou historií společnosti. A že bylo za co se pochválit! Nutno ale dodat, že to byla léčka.

Komu tím prospějete, co?

Nejen, že trest neminul hladové, protože se oddaloval raut, ale dopadl také na ty, kteří nedávali pozor. Následovala totiž stolovražedná soutěž ve formě zábavného vědomostního kvízu. Každý stůl dostal svůj vlastní tablet, přihlásil se do soutěže a pak bojoval proti ostatním stolům. Zbraně? Vědomosti a rychlost. Následovaly 4 tematické okruhy otázek a jednotlivé stoly se předháněly ve správnosti i rychlých reakcích na místy opravdu zapeklité otázky jak z historie hradu a později zámku Hrubá Skála, tak z historie CompEku a později Compek Medical Services.

Pár střípků jistě můžeme uvést:

• Prvním pomocníkem Petra Čermáka byl jeho bratr, jehož výplatou bylo pivo
• Kdyby se v 98 splašil závodní kůň ověnčený veterinárním EKG, mohlo být po Compeku
• Zásadním zlomem byl rok 2004, vstup ČR do EU a nespokojený zákazník, žádající komplexní služby
• Téhož roku první zahraniční zastoupení (Medset), s produktem PADSY získáváme „zdravotnického Oscara“ – Zlatou MEFU 2004
• 2007: osudové setkání a zastoupení společnosti boso, následují Lode, Ergoline, Strässle, Cortex, …
• Jako tajfun na Kubu jsme vtrhli na slovenský trh, začali jsme s podporou paralympioniků a Klubu Cystické Fibrózy
• S jistotou Maxe Verstappena jsme vjeli na pole sportovní medicíny a získali ocenění LODE Most Promising Dealer
• Času je pomálu, ale stihli jsme první vlastní víno
• Naše značka už má svou váhu, proto zařazujeme do portfolia výrobce lékařských vah KERN
• rodinu Compeku rozšiřují paralympionici Šárka Pultar Musilová a Aleš Kisý
• 2018: stěhujeme se, stáváme se autorizovaným metrologickým střediskem a nenechali nás čutnout si na pažitu stadionu Bayernu Mnichov
• fušujeme do testování biatlonové reprezentace
• naše tradiční teambuildingy „Tour de Compek“ se stávají netradičními (skialpy jsou boží!)
• první dodávka systému kardiovaskulární rehabilitace, první rheoplastika v ČR, první třicítka na krku…

Podporu Klubu nemocných cystickou fibrózou

Toto sportovní zápolení v soutěži našlo hned několik vítězů. O necelou stovku bodů (= stejný počet správných odpovědí, ale o něco rychlejší reakce) zvítězil stůl číslo 3 před stolem číslo 5. Nahrál 20 207 bodů. Gratulujeme! A pak se to stalo…

Petr Čermák vzal kouzelnou hůlku (černou lihovku) a za číslo 20 207 dopsal čárku a pomlčku. Na pódium byl pozván fundraiser Klubu nemocných cystickou fibrózou – Ing. Ivana Šohajová, které byl předán šek na 20 207,- 💙 Ani na naší oslavě jsme nezapomněli na dobročinnost a dělá nám neskutečnou radost, že můžeme pomoci KCF tímto darem.

Jak by ale řekl Horst Fuchs – to ještě není všechno! Vhodně umístěná kasička (cestou k famóznímu rautu) po rozpečetění odhalila dalších úžasných 14 556 korun, které mezi sebou vybrali účastníci naší kulaté oslavy. Na podporu Klubu CF tak dohromady putovalo krásných 34 763 Kč.

Následná volná zábava se nesla v rytmu ochutnávání dobrot, čilé komunikace a také hudební kapely Žízeň. Taneční parket nezel prázdnotou, dobrá nálada roztancovala např. i čtyři nohy naší Zuzky Kleinové (která, sic po operaci, ani nestačila zahazovat francouzské hole, kterak ji pánové vyzívali k tanci) nebo jindy tichého, ale toho večera a rána nepřehlédnutelného, pana Tichého. Kdo se zastavil u „naší“ lukostřelkyně Šárky Musilové, ocenil její černý humor, který, jak sama říká „dostává i vozíčkáře do kolen“.

Jinde se pro změnu udávaly životní rady, venku se obdivovala noční obloha a diskutovalo se odvykání kouření, na parketu se střídaly pomalé i rychlé songy. Kapela si užila potlesk publika, které si vyžádalo přídavek, a protože energie nás ani po třicítce neopouštěla, slavilo se do časných ranních hodin.

Ranní ptáče, dál (z Hrubých Skal do)skáče

I proto bylo možná překvapením, že ráno (vlastně téhož dne) jsme se na snídani i na startu procházky Hruboskalskem sešli v prakticky plné sestavě. Věříme, že pro některé to nemohlo být jednoduché, ale čerstvý vzduch a spaní doslova „jako na zámku“ dělá divy. Trekové boty na nohou a batůžky „COMPEK 30“ na zádech jasně napověděly, že jsme ready a můžeme vyrazit mezi skály.

Komentovaná prohlídka krás Hruboskalska byla působivá, i zahraniční hosté velmi oceňovali krásu místní přírody, čistotu a klid. A i když zcela jistě neviděli film Jak dostat tatínka do polepšovny, u fotek Tomáše Holého na vrchu „Skauta“ se tajil dech i jim. A ty výhledy? Přátelé, kdo z Vás to má?

Cesty nás vedly na několik vyhlídek, nastoupali a naklesali jsme stovky metrů, a nakonec můžeme být rádi, že původní záměr nasadit na vybrané jednotlivce holtery EKG, tlakové holtery nebo (ergo)spirometrii, zůstal záměrem nevyužitým. Však už i naše hodinky hlásily, jestli si nechceme odpočinout. Tak jsme samozřejmě učinili na jednom z cílů naší výpravy – na hradu Valdštejn. Z něj už jsme se volným krokem vraceli zpět do zámeckého hotelu Hrubá Skála.

Krásné místo, se kterým se nám těžko loučilo.
Ale pocit dobře odvedené práce a že se celá akce opravdu povedla, ten v nás zůstane ještě dlouho a budeme z něj čerpat energii do další práce. Ještě jednou děkujeme všem, kteří byli součástí historie Compeku, nebo i této oslavy. A děkujeme i všem, kteří dočetli až sem. Získáváte od nás malé, ale významné plus.

Těšíme se na příště!